maharal_něco o tom filmu
11. 5. 2007
Autoři rodinného dobrodružného filmu, dětské detektivky a katastrofického snímku současně, který dostal název Maharal – tajemné dědictví,
takovou legendu našli. Zmínka o záhadném stejnojmenném talismanu se
poprvé v písemnostech objevila ve stejné době, jako proslulé zkazky o
tajemném ochránci židovského města - Golemovi. Pověst vypráví, že
Maharal, který měl své majitele dovést k bájnému pokladu a pomáhat při
hledání kamene mudrců, daroval na smrtelné posteli rabín Jehuda Lőw
dvojici vyvolených. Hrdinové filmu se jej poté, co se objevil v jednom
pražském vetešnictví a okamžitě za tragických okolností zase zmizel,
pokoušejí najít.
Rarášek filmaře nepotrestalPříběh bychom měli, teď potřebujeme peníze. Konkrétně tvůrcům
Maharalu se podařilo získat na české poměry velmi slušných 35 milionů.
A tak si mohli dovolit natočit například závěrečnou katastrofickou
scénu, při níž se hlavní hrdinové ocitají v zatopené jeskyni. Ta se
nachází přímo v areálu Barrandovských ateliérů. Unikátní podzemní dílo,
plné umělých vodních nádrží a vodopádů, před několika lety vybudoval
francouzský tým, jenž tu natáčel dobrodružný film o fantastickém
podvodním světě.
Štáb
však několikrát navíc musel prokázat, že je plný odvážných duší.
Několik nocí strávil na bájemi opředeném židovském hřbitově a jednu
z klíčových scén natáčel na hradě Zvíkově, který je současně filmaři
milován i zatracován. Místní vládce Zvíkovský Rarášek totiž nemá
televizní a filmové štáby příliš v lásce. S nepořízenou odsud odjeli
například i tvůrci již neexistujícího pořadu Záhady a mysteria. Neznámá
síla jim opakovaně vybila všechny baterie z kamer a mikroportů.
Nenatočili tu ani minutu. „Na nás byl Rarášek hodný, natáčení proběhlo bez problémů,“
chválil si při slavnostní tiskové konferenci u cateringového vozu u
podzemní sluje na Barrandově režisér Pavel Jandourek.
Po Golemovi netoužíBára Seidlová (zahrála si profesorku univerzity třetího
věku a amatérskou hledačku pokladů) si napětí a romantiku, která celé
natáčení provázela, pochvalovala. Chtěla by ale někdy najít bájného
Golema? „Že bych někdy chtěla potkávat v tmavých uličkách hliněné
panáky, nebo zažívat energie, které nám v noci rozrážejí okenice a
vichřice nám při tom strhává záclony, tak, jak to bylo ve scénáři, po
tom jsem nikdy netoužila,“ svěřila se herečka.
Kouzelný Maharal měl svého majitele dovést až k pokladu. „Já
věřím, že můžete najít všechny poklady, které opravdu najít chcete.
Záleží na tom, jak velká je vaše fantazie a jak moc věříte tomu, že
opravdu existují. Pár jsem jich už opravdu našla,“ usmívala se Bára
Seidlová.
Je něco, čeho se bojí? „A víte, že snad ani ne? Já si díky
natáčení prožiju hodně věcí, takže se v obyčejném životě máločeho
leknu. Tak například děsivou vichřici jsem zažila třeba teď,“ tvrdila
nám jedna z hlavních hrdinek.
Záchranáři měli pohotovostPro strach postaráno má i desetiletý Matyáš Valenta,
kterého diáci znají ze seriálu Ulice či filmu Rafťáci. Jak vzpomíná na
noční scénu, kdy se společně s ostatními dětmi ocitl na loďce přímo
uprostřed Zvíkovské přehrady? „Bylo to prima! Vůbec jsem se nebál.
Pořád totiž kolem nás jezdily lodě. Jednak ta, která nás natáčela, a
pak další, která byla plná vodních záchranářů. Navíc plavat
pochopitelně umím, takže i kdyby se snad s námi loď převrátila, tak
bych se nad vodou udržel a určitě by nás brzy zachránili.“
Daleko horší prý pro Matyáše byla jedna scéna z Rafťáků. „To když
jsem jel na raftu jenom v trenkách a čepici. A to bylo celou dobu 14
stupňů,“ oklepal se ještě po roce při vzpomínce, jak tenkrát vymrzl.
Dostal lekce z erotikyNejvíce se při natáčení podle svých vlastních slov vyřádil filmový
archeolog Maroš Kramár. „Bylo to opravdu napínavé a já se díky tomu
vrátil do svých dětských let. A když jsem viděl Matyáše, koukal jsem se
na něj jakoby na sebe a přemýšlel, jestli je to dobře, nebo špatně, že
dítě prožije dětství před kamerou a na hotelu. Ale když to dělá
s radostí, jako on, tak snad ano.“
Právě ve ztemnělém hotelovém pokoji dostal malý Maroš poměrně záhy
životní lekce z erotiky. „Vždycky mě dostali na starost nějací mladí
asistenti produkce a ti si k sobě na pokoj tahali holky. Mysleli si, že
už jsem usnul, ale já byl vzhůru. Brzy jsem věděl víc, než moji
vrstevníci,“ chlubil se herec.
„Když se mě novináři ptají, jestli jsem nepřišel o dětství, tak říkám jo – přišel. Ale zase si můžu hrát dodnes, tak jako v Maharalu. Teď mám navíc malé děti, takže s nima řádím i doma. Jako správný otec jim kupuju to, co se mi líbí, a co jsem jako dítě neměl,“ dodává Maroš Kramár. Právě dokončovaný snímek Maharal - tajemné dědictví vstoupí do kin v únoru 2007 a posléze se dočká také pětidílné televizní verze.
Autoři rodinného dobrodružného filmu, dětské detektivky a katastrofického snímku současně, který dostal název Maharal – tajemné dědictví,
takovou legendu našli. Zmínka o záhadném stejnojmenném talismanu se
poprvé v písemnostech objevila ve stejné době, jako proslulé zkazky o
tajemném ochránci židovského města - Golemovi. Pověst vypráví, že
Maharal, který měl své majitele dovést k bájnému pokladu a pomáhat při
hledání kamene mudrců, daroval na smrtelné posteli rabín Jehuda Lőw
dvojici vyvolených. Hrdinové filmu se jej poté, co se objevil v jednom
pražském vetešnictví a okamžitě za tragických okolností zase zmizel,
pokoušejí najít.Rarášek filmaře nepotrestalPříběh bychom měli, teď potřebujeme peníze. Konkrétně tvůrcům
Maharalu se podařilo získat na české poměry velmi slušných 35 milionů.
A tak si mohli dovolit natočit například závěrečnou katastrofickou
scénu, při níž se hlavní hrdinové ocitají v zatopené jeskyni. Ta se
nachází přímo v areálu Barrandovských ateliérů. Unikátní podzemní dílo,
plné umělých vodních nádrží a vodopádů, před několika lety vybudoval
francouzský tým, jenž tu natáčel dobrodružný film o fantastickém
podvodním světě.
Štáb
však několikrát navíc musel prokázat, že je plný odvážných duší.
Několik nocí strávil na bájemi opředeném židovském hřbitově a jednu
z klíčových scén natáčel na hradě Zvíkově, který je současně filmaři
milován i zatracován. Místní vládce Zvíkovský Rarášek totiž nemá
televizní a filmové štáby příliš v lásce. S nepořízenou odsud odjeli
například i tvůrci již neexistujícího pořadu Záhady a mysteria. Neznámá
síla jim opakovaně vybila všechny baterie z kamer a mikroportů.
Nenatočili tu ani minutu. „Na nás byl Rarášek hodný, natáčení proběhlo bez problémů,“
chválil si při slavnostní tiskové konferenci u cateringového vozu u
podzemní sluje na Barrandově režisér Pavel Jandourek.
Po Golemovi netoužíBára Seidlová (zahrála si profesorku univerzity třetího
věku a amatérskou hledačku pokladů) si napětí a romantiku, která celé
natáčení provázela, pochvalovala. Chtěla by ale někdy najít bájného
Golema? „Že bych někdy chtěla potkávat v tmavých uličkách hliněné
panáky, nebo zažívat energie, které nám v noci rozrážejí okenice a
vichřice nám při tom strhává záclony, tak, jak to bylo ve scénáři, po
tom jsem nikdy netoužila,“ svěřila se herečka.
Kouzelný Maharal měl svého majitele dovést až k pokladu. „Já
věřím, že můžete najít všechny poklady, které opravdu najít chcete.
Záleží na tom, jak velká je vaše fantazie a jak moc věříte tomu, že
opravdu existují. Pár jsem jich už opravdu našla,“ usmívala se Bára
Seidlová.
Je něco, čeho se bojí? „A víte, že snad ani ne? Já si díky
natáčení prožiju hodně věcí, takže se v obyčejném životě máločeho
leknu. Tak například děsivou vichřici jsem zažila třeba teď,“ tvrdila
nám jedna z hlavních hrdinek.
Záchranáři měli pohotovostPro strach postaráno má i desetiletý Matyáš Valenta,
kterého diáci znají ze seriálu Ulice či filmu Rafťáci. Jak vzpomíná na
noční scénu, kdy se společně s ostatními dětmi ocitl na loďce přímo
uprostřed Zvíkovské přehrady? „Bylo to prima! Vůbec jsem se nebál.
Pořád totiž kolem nás jezdily lodě. Jednak ta, která nás natáčela, a
pak další, která byla plná vodních záchranářů. Navíc plavat
pochopitelně umím, takže i kdyby se snad s námi loď převrátila, tak
bych se nad vodou udržel a určitě by nás brzy zachránili.“
Daleko horší prý pro Matyáše byla jedna scéna z Rafťáků. „To když
jsem jel na raftu jenom v trenkách a čepici. A to bylo celou dobu 14
stupňů,“ oklepal se ještě po roce při vzpomínce, jak tenkrát vymrzl.
Dostal lekce z erotikyNejvíce se při natáčení podle svých vlastních slov vyřádil filmový
archeolog Maroš Kramár. „Bylo to opravdu napínavé a já se díky tomu
vrátil do svých dětských let. A když jsem viděl Matyáše, koukal jsem se
na něj jakoby na sebe a přemýšlel, jestli je to dobře, nebo špatně, že
dítě prožije dětství před kamerou a na hotelu. Ale když to dělá
s radostí, jako on, tak snad ano.“
Právě ve ztemnělém hotelovém pokoji dostal malý Maroš poměrně záhy
životní lekce z erotiky. „Vždycky mě dostali na starost nějací mladí
asistenti produkce a ti si k sobě na pokoj tahali holky. Mysleli si, že
už jsem usnul, ale já byl vzhůru. Brzy jsem věděl víc, než moji
vrstevníci,“ chlubil se herec.
„Když se mě novináři ptají, jestli jsem nepřišel o dětství, tak říkám jo – přišel. Ale zase si můžu hrát dodnes, tak jako v Maharalu. Teď mám navíc malé děti, takže s nima řádím i doma. Jako správný otec jim kupuju to, co se mi líbí, a co jsem jako dítě neměl,“ dodává Maroš Kramár. Právě dokončovaný snímek Maharal - tajemné dědictví vstoupí do kin v únoru 2007 a posléze se dočká také pětidílné televizní verze.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář